Umění
Tři školy sicilských pupi
Čím se liší palermská a katánská škola sicilského loutkového divadla, kam zapadá Syrakusy, malované plakáty, hudba a kde vidět staré pupi.
Najít termín loutkového představení ↗Rychlá odpověď
Sicílie má dvě hlavní loutkářské školy, Palermo na západě a Catania na východě, a liší se velikostí, hmotností i způsobem ovládání loutek. Katánské jsou větší a těžší, ovládané z lávky za pozadím; palermské jsou menší, s kloubovými koleny, ovládané ze stran. Syrakusy patří k východní tradici s vlastní variantou: loutky velikostí a hmotností blízké katánským, ale s koleny, která se ohýbají.
Jedno umění, dvě hlavní školy
UNESCO popisuje dvě hlavní sicilské školy, palermskou a katánskou, jako odlišné především velikostí a tvarem loutek, způsobem jejich ovládání a rozmanitostí malovaných pozadí. Obě inscenují stejný svět paladinů a Saracénů a obě oblékají své bojovníky do skutečné zbroje, bohatě zdobené a cizelované. Třetí tradice zapustila kořeny v Neapoli a jižní Itálii. Vědět, kterou školu sledujete, vám pomůže pochopit, proč bitvy vypadají tak, jak vypadají.
Catania a východ
Catanský styl je tradicí východní Sicílie, včetně provincií Catania, Messina a Syrakusy. Jeho loutky mají vycpané rámy, které je činí těžšími, obvykle měří 110 až 130 cm a mohou vážit kolem 30 kilogramů. Jejich nohy se neohýbají, což umožňuje, aby váha spočívala na jevišti, a bojovníci obvykle drží meč v pravé ruce. Loutkovodiči pracují z vyvýšeného můstku za zadní kulisou, takže jeviště je široké, ale mělké, a hlasy postavám propůjčují mluvčí za scénou.
Palermo a západ
Na západní Sicílii jsou loutky menší, vysoké kolem 90 cm a vážící 5 až 10 kilogramů. Jejich kolena jsou kloubová a drát vedený pravou rukou jim umožňuje tasit a zasouvat meč. Loutkovodiči stojí v kulisách po stranách, ve stejné úrovni jako loutky, což činí jeviště hlubším než širším. Mistr loutkovodič řídí představení, ovládá loutky a propůjčuje hlas všem postavám včetně ženských a stará se také o zvukové a světelné efekty.
Syrakuská vlastní varianta
Syrakusy patří do východní tradice, ale mají svůj vlastní osobitý rys. V historických divadlech v Syrakusách jsou loutky podobné catanským velikostí, váhou, ovládáním i repertoárem, ale jejich nohy mají kloub v koleni. Syrakusy mají loutkové divadlo, které uvádí Opera dei Pupi, a italský wikipedický záznam o Ortigii umisťuje malé loutkové divadlo do historického centra ostrova. Je to zde živé umění, ne jen muzejní exponát.
Plakáty, hudba a dlouhý cyklus
Loutkové společnosti se propagovaly malovanými plakáty zvanými cartelli. V Catanii se malovaly temperou na balicí papír a zobrazovaly hlavní scénu večerní epizody; palermské byly rozděleny na čtverce, obvykle osm, z nichž každý představoval jednu epizodu dlouhého cyklu, s listem označeným pro daný večerní pořad. Liší se i hudba: Catania kdysi měla malý orchestr s drnkacími nástroji, zatímco dnes je běžná hudba reprodukovaná; v Palermu na konci devatenáctého století housle ustoupily flašinetu.
Těžké časy a přežití
Toto umění bylo více než jednou blízko zániku. Jeho úpadek byl zaznamenán již na konci devatenáctého století; ve třicátých letech mu uškodil film; a hospodářský boom padesátých a šedesátých let vylidnil staré čtvrti, které plnily divadla. UNESCO označuje Opera dei Pupi za jediný příklad nepřerušené tradice tohoto druhu divadla a v roce 2008 ji zařadilo na svůj seznam živého dědictví lidstva.
Kde vidět staré loutky
Pokud vám představení nedá spát a chcete vidět víc, Mezinárodní muzeum loutek Antonia Pasqualina v Palermu, založené v roce 1975, uchovává přes 5 000 exponátů z celého světa a největší a nejucelenější sbírku palermských, catanských a neapolských pupi. Menší sbírky najdete po celé Sicílii. Vidět loutky obou škol vedle sebe je nejrychlejší způsob, jak pochopit, jak rozdílné jsou.
Přečtěte si dále: Kdo je kdo mezi paladiny
Zdroje